Nebojme se mondioringu

Článek uveřejněný v časopisu Psí sporty č. 3/2007 (5. 5. 2007).

Mondioring se  v České republice provozuje oficiálně pod hlavičkou Mondioring klubu již téměř šest let. I přesto je na naší kynologické scéně stále „popelkou“. Na druhou stranu se při různých akcích k propagaci Mondioringu setkávám s obrovským zájmem a kladným přijetím ze strany přihlížejících pejskařů. Ovšem také jako by s nedůvěrou v jejich vlastní síly, zda dokážou tento náročný výcvik zvládnout. Z velké části to přičítám i tomu, že se během doby kolem něj vytvořila spousta mýtů, polopravd a předsudků. Dle mého názoru je jedním z důvodů neznalost a nedostatek informací o jeho zaměření a náplni. Proto bych se rád pokusil představit Mondioring v jeho pravém světle a poněkud detailněji formou článků na pokračování. Osobně by mě potěšilo, kdyby tyto stránky byly pomocnou rukou pro psovody, kteří se tomuto sportovnímu odvětví hodlají věnovat, případně těm, kteří zatím váhají, jaký druh výcviku si zvolit. Pro všechny ostatní to snad bude příjemné zpestření.

Trocha historie

Zkušební řád Mondioring byl schválen v září roku 1994. Z tohoto pohledu by se mohlo zát, že jde o poměrně mladý kynologický sport. Avšak jeho základem jsou prvky vycházející z dlouholetých tradic francouzského a belgického ringu. Věřte nebo ne, v těchto zemích se tomuto výcviku věnují již od počátku minulého století. K vybraným cvikům z výše zmiňovaných národních zkušebních řádů byly přiřazeny prvky zcela nové a vytvořily tak uzavřený celek, podle kterého mohou soutěžit psovodi z celého světa. To bylo také hlavní myšlenkou při vytváření zkušebního řádu Mondioring. Pochopitelně absolutní světovou špičku tohoto sportu zastupují Francouzi a Belgičané, ke kterým se postupně připojili Švýcaři. I to je jistě jeden z důvodů proč je úřední řečí pro Mondioring francouzština. U nás je kromě ringu francouzského a belgického znám i holandský zkušební řád KNPV. Tento se Mondioringu podobá pouze zdánlivě a je také provozován na poněkud odlišných principech. O čemž svědčí i to, že psovodi z Holandska se mondioringových soutěží nezúčastňují a ani je ve své zemi nepořádají. Tím zůstávají v porovnání s ostatními ringovými zeměmi tak trochu v izolaci. Dnes se vrcholových akcí v Mondiroingu zúčastňují psovodi z celé západní Evropy, USA, Skandinávie, ale dokonce i z Anglie a Mexika.

Mondioring – to nejsou psí zápasy!

Pevně věřím, že dnes už je mezi pejskařskou veřejností přežitý názor, se kterým jsem se občas setkával při vstupu Mondioringu na naši scénu. A to, že má Mondioring spojitost se psími zápasy v aréně. Nikoliv! S těmito nelegálními záležitostmi nemá rozhodně ani v nejmenším nic společného! Název MONDIORING má vyjadřovat podstatu a zaměření tohoto sportu. Slovo MONDIO (světový, mezinárodní) – dává najevo, že podle tohoto zkušebního řádu mohou soutěžit psovodi z celého světa. A slovem RING (kruh) – je vyjádřena specifická myšlenka pro tento sport typická. To znamená, že dané disciplíny v pořadí – poslušnost, skoky a obrana se cvičí v jednom zátahu bez přerušení. Soutěžní dvojice psovod a pes se plynule přesouvají z jednoho stanoviště na druhé. Sportovci budou tento úkon znát pod pojmem kruhový trénink. Dále je slovem RING nazývána také cvičební plocha, na které zápolení probíhá.

Mondioring v kostce

V Mondioringu se rozhodně nesetkáte s výcvikovým drilem a stereotypem. Největší obtížnost a náročnost Mondioringu naopak spočívá v jeho nekonečné variabilitě a kreativitě. Troufnu si říct, že se nenajdou dva závody se stejným průběhem. A to je právě jeho smyslem. Nejde jen o posouzení umění psovodů a kvalitu vycvičenosti jejich svěřenců, ale především o prověření vloh samotných psů. Cvičební plocha musí být oplocena (zpravidla nízkým plůtkem), kolem kterého v těsné blízkosti postávají diváci. Tvar plochy není striktně určen. Můžete se setkat například s ringem ve tvaru trojúhelníku, obdélníku, písmene L nebo U, či třeba čtverce s klubovnou umístěnou přímo uprostřed. Tato plocha musí být také zhusta poseta a osazena nejrůznějšími pomůckami, překážkami a úkryty. Důvodem je prověrka orientace a chování psa v neznámém prostředí. Proto také psovod nemá možnost tréninku a na plochu vstupuje se psem až v momentě zahájení zkoušky. Obvykle bývá ring i tématicky zaměřen. Setkal jsem se například s dětským parkem, středověkým rytířským táborem, skládkou obývanou bezdomovci nebo třeba kadeřnickým salónem. Možností se nabízí bezpočet, záleží jen na představivosti pořadatelů. Nutno podotknout, že si s ringem umí pohrát do nejmenších detailů. Po cvičební ploše se kromě soutěžící dvojice neustále pohybují rozhodčí a několik dalších pomocníků v civilním oděvu. A to z důvodu prověření, do jaké míry se pes soustředí na samotný výkon jednotlivých cviků. Rozhodčí jsou vždy dva až tři v návaznosti na prestiži a obtížnosti konané akce. Jeden z nich je vybaven stopkami. U většiny cviků totiž nejde pouze o jejich provedení, ale zároveň musí být splněny v časovém limitu. Pro nás je netypické i to, že rozhodčí zahajují a ukončují cviky zvukem cyklistického klaksonku. V těsné blízkosti psovoda se psem se neustále pohybuje tzv. Ringový komisař. Ten doprovází psovoda od stanoviště ke stanovišti a je-li třeba, upozorňuje rozhodčí na případné chyby nebo nedostatky, kterých se soutěžící dopustí. Jak již bylo řečeno, disciplíny poslušnost, skoky a obrana na sebe plynule, bez přestávky navazují. To klade značné nároky na fyzickou i psychickou odolnost psa. Provedení a časové limity jednotlivých cviků jsou pevně stanoveny, avšak jejich pořadí určuje rozhodčí vždy těsně před zahájením závodu. K provádění obran jsou k dispozici dva figuranti odění do obleků pro celotělové kousání. Tito mají za úkol dokonale prověřit povahu a psychickou odolnost psa. Jejich práce nesmí být strojová a šablonovitá, nýbrž se musí pokusit individuálním přístupem ke každému psu odhalit a zvýraznit jeho případné slabiny. Tak, aby rozhodčí mohli co nejobjektivněji bodově posoudit jeho výkon. Při hodnocení obran je také kladen mimořádný důraz na dokonalou a okamžitou ovladatelnost psa. V Mondioringu rozlišujeme podle obtížnosti tři stupně zkoušek. Na rozdíl od našich zvyklostí je možno složit zkoušku pouze formou závodu. Z celkového hlediska má Mondioring jako takový přinést pobavení divákům, což je zakotveno přímo ve zkušebním řádu, ale koneckonců i psovodovi se psem. Jelikož je provádění jednotlivých disciplín atraktivní a u nás poněkud nezvyklé, určitě se k nim ještě vrátíme v dalších dílech.

...a něco na závěr

Mezi naší kynologickou veřejností je, bohužel, stále poměrně silně rozšířen mylný a zcela zcestný názor na Mondioring. A to ten, že se jedná o pouhé bezprizorní kousání do figuranta. A proto je pro tento výcvik vhodný pes agresivní, bezdůvodně útočný, bez jakékoliv ovladatelnosti nebo pes oždibující figuranta ze strachu. Takový názor tomuto kynologickému sportu velmi škodí a dovolím si s ním hrubě nesouhlasit. Jsem přesvědčen, že z výše uvedeného je patrné, že takoví psi nejsou schopni tento náročný sportovní výcvik absolutně zvládnout. A nejsou zde ani vítáni. Z mého pohledu je Mondioring pro budoucnost velmi progresivní a perspektivní sport. Třeba i proto, že při obranách se vůči psům nepoužívají údery, ale je na ně vyvíjen mimořádný psychický tlak (viz. foto). Tento přístup naprosto vyhovuje dnešním ochranářským trendům. A v souladu s duchem moderní doby se v Mondioringu prosadí pouze psi perfektně socializovaní, fyzicky a psychicky výborně připravení a ochotně spolupracující s psovodem. Během výcviku se také naučí zvládat a adekvátně reagovat na nečekané a vyhrocené situace, které vás můžou potkat i v běžném životě. Tím pádem se z nich stávají bezproblémoví, nekonfliktní společníci a zárověň tvrdí, odolní a přitom dokonale ovladatelní obranáři.

Autor: Roman Vala