Mondioring: poslušnost a skoky (1. část)

Článek uveřejněný v časopisu Psí sporty - číslo 5/2007 (5. 9. 2007)
 
V následujících dvou dílech se blíže seznámíme s náplní cviků poslušnosti a skoků. Nikoliv však tak, abych stroze popisoval metodické postupy při vykonávání jednotlivých cviků, ale pokusím se přiblížit a na konkrétních případech uvést právě ty největší zajímavosti a odlišnosti mondioringu od ostatních zkušebních řádů.

Obecná pravidla

Jen pro připomenutí, v minulých číslech jsem se již zmínil, že se mondioring skládá z disciplín poslušnosti, skoků a obrany, které na sebe plynule navazují. Zápolení probíhá na cvičební ploše, která je nazývána ringem. Soutěžní snažení psovoda se psem posuzují vždy minimálně dva rozhodčí. Jeden z nich je vybaven stopkami, jelikož většina cviků musí být provedena v časovém limitu. Oba rozhodčí jsou pak v takovém postavení, aby sledovali provedení daného cviku každý z jiného úhlu a mohli tak zadat co nejobjektivnější posudek a příslušné body. K započetí a ukončení cviku využívá rozhodčí zvuku cyklistického klaksonku.

Ring a jeho úskalí

Poslušnost se skládá z cviků chůze u nohy, odložení psa za nepřítomnosti psovoda, vysílání do směru, polohy, odmítání potravy, přinášení předmětu a vyhledání předmětu. Na první pohled nic extra náročného. Samotná obtížnost mondioringu tkví v několika zvláštnostech charakteristických právě pro tento sport. Jednou z nich je například to, že pořadí již zmiňovaných cviků určuje rozhodčí až těsně před závodem. Dalším nestandardním a asi nejdůležitějším prvkem je cvičební plocha (ring). Jediným pravidlem je, že tato plocha musí být vždy opatřena nízkým plůtkem. Ale jinak je na vůli pořadatele, jaké bude velikosti a tvaru. Ring bývá vždy nějak tématicky zaměřen. To znamená, že se pes při provádění cviků pokaždé pohybuje v novém originálním prostředí.

Jedním z hlavních cílů mondioringu, uvedených přímo ve zkušebním řádu, je přinést pobavení pro diváky. Proto mají všichni přítomní přístup až do těsné blízkosti ringu a to i v doprovodu svých čtyřnohých miláčků. Zpravidla také po celou dobu soutěže vyhrává hlasitá hudba.

Před samotným závodem není možno trénovat ani do ringu vstupovat. Tudíž každý start je pro psa, jak se říká „naostro“ a bez předchozí adaptace. Možnost „osahat si“ ring má pouze psovod těsně před započetím závodu. V tu dobu všichni psovodi, startující v dané kategorii, vstoupí do ringu, kde jim  rozhodčí za pomoci zkušebního psa osvětlí pořadí a způsob provedení jednotlivých cviků.

Pro lepší představu uvedu jeden příklad za všechny. V belgickém Heule jsem startoval na závodě, kde byl ring umístěn uprostřed jedné obrovské výcvikové plochy. Zde současně na dvou vedlejších plochách probíhal výcvik agility a výcvik psovodů začátečníků. Navíc podélná strana tohoto cvičiště sousedila s pastvinou, na které se pásly krávy zvědavě nakukující přímo do ringu. Evidentně byly na psí společnost zvyklé. Tak proč toho nevyužít! Rozhodčí upravili cvik vysílání do směru tak, aby  pes musel běžet do těsné blízkosti krav. Rozhodně to nebyla náhoda nebo neschopnost pořadatelů. Naopak, v mondioringu je to běžná praxe. Stěžejním záměrem je vytvořit nové, rušné a rozptylující prostředí nejen pro psa, ale i psovoda. Posuzuje se, jak funguje komunikace mezi soutěžící dvojicí. Do jaké míry je pes ovladatelný, ochotný ke spolupráci a zda-li je schopen vykonávat cviky kdykoli a za jakýchkoli obtížných podmínek.

Před samotným vstupem do ringu psovod odevzdá vodítko a obojek ringovému komisaři. Odloží psa a jde podat hlášení rozhodčím. Zde odevzdá pracovní knížku, vylosuje si předmět pro vyhledání a musí nahlásit, zda psa po vykonaném cviku odvolává slovně nebo píšťalkou. To je také jedna ze zvláštností mondioringu. Po té se psem odchází na první, tzv. přípravnou metu. Zde má psovod vždy před každým cvikem 30 sekund na to, aby si psa připravil k provedení následujícího cviku. Po pokynu rozhodčího postoupí na další metu, odkud už provádí samotný cvik. Zmiňované mety jsou od sebe vzdáleny zhruba pět kroků. Takto se psovod se psem, dle pokynů ringového komisaře, pohybují od mety k metě až do vykonání všech cviků. Samotné přechody mezi jednotlivými stanovištěm se bodově nehodnotí.

Závody

Ve dnech 27.-29.4.2007 se ve švýcarském Lengnau konal závod, kterého se zúčastnily dvě členky našeho klubu Lenka Kordová a Jana Řeháková. Lenka startovala se dvěma psy – Djerbou od Skalických stopařů v kategorii I. a s Dakarem od Skalických stopařů v kategorii II. Jana se svou Baronne du Colombophille nastoupila rovněž do kategorie II. Ring byl postaven ve stylu zahrady. Jinými slovy, spousta zahradnického náčiní, květináčů, velké množství sádrových trpaslíků a dokonce byl na ploše i zahradní traktůrek. Jedním z rozhodčích byl, ze závodu konaném v České republice dobře známý, Ital Antonio Bosco. Stejně jako italský figurant Luca Carli, který se v ČR představil i jako závodník. Hned následující víkend se konal ve Vídni neoficiální závod bez zadání zkoušky. Tentokrát byl ring postaven na téma selského dvora. Takže spousta plyšových prasat, plastových slepic a kohoutů a například také jehně v životní velikosti. Na tomto závodě se výborně dařilo Janě Řehákové, která s Baronne obsadila v kategorii II. 3. místo. Jako figurant se zde představil Pavel Gondek. Do třetice se 17. 5. 2007 Jana Řeháková zúčastnila závodu ve švýcarském Cormoretu. Zde měl pro změnu ring trojúhelníkový tvar s terasovitými kaskádami do kopce. Tyto kaskády rozhodčí využili například k ukrytí figuranta při revíru. Bohužel, tady už se Janě s „Barčou“ tak pěkný výsledek nepodařilo zopakovat.

Dokončení v dalším článku zde.
 
Autor: Roman Vala